Pro Českou společnost pro mezinárodní právo vydáváme

POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU
Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc., JUDr. Ing. Zuzana Trávníčková, Ph.D. (eds.), (vyšlo v září 2020)

Monografie věnovaná historickému vývoji pokojného řešení sporů, ukotvení v mezinárodním právu i aktuálním otázkám.

POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU
V mezinárodním právu je první polovina 20. století (i přes dvě světové války) spojena s mohutným rozvojem pravidel pokojného řešení sporů a jednoznačným příklonem mezinárodního společenství k zákazu užití síly a hrozby silou a povinnosti řešit spory mírovými prostředky. Uzavření mírových smluv po 1. světové válce, návrh Ženevského protokolu (1924), přijetí Briand-Kellogova paktu (1928) a Charty OSN (1945) ukazují, jak mezinárodní společenství lnulo k myšlence pokojného řešení sporů. Idea se odrážela také ve zřizování institucí. Stálý rozhodčí soud (od 1899), Středoamerický soudní dvůr (1908–1918), Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti (1921–1946) a Mezinárodní soudní dvůr (od 1945) nabídly prostor pro realizaci pokojného řešení sporů formou institucionalizované arbitráže a mezinárodního soudního řízení. Specializace a regionalizace, které se začaly intenzivně projevovat po 2. světové válce, vedly ke vzniku mechanismů a institucí, prostřednictví kterých lze pokojné řešení sporů provádět.